Jdi na obsah Jdi na menu
 


Manabe Narumi-(ne)obyčejný život obyčejné dívky ze střední 2

31. 7. 2010

 

Pán kývl a vyndal ze stolu několik papírů.Chvíli se v nich probíral,až mi nakonec podal několik z nich na prohlédnutí.Byly tam byty a domky od 2,5 miliónů do 5 miliónů.Žádný z nich nebyl moc velký,ale konec konců,větší bychom si už asi nemohli dovolit.Pak mi do oka padl jeden malý domek,který pan ještě dosud držel v rukou.

"Mohla bych se podívat na tenhle?"zeptala jsem se a ukázela na něj.Pán se trochu zarazil,ale pak mi nákres váhavě podal.

Byl sice hodně malý,ale měl jedno patro a dokonce dvě koupelny a byl postavený až na konci města,kde byla kousek i moje škola,takže bych nemusela jezdit autobusem.A hlavně byl za směšných 500 tisíc!

Jak už jsem se zmínila,cenám domů moc nerozumím,ale podle toho,co jsem viděla,byl tohle ten nejlevnější dům vůbec.

"Páni,ten je levný!"vydechla jsem nahlas.

Pán se po mojí reakci vidiltelně uvolnil a navrhl mi,jestli bych se tam nechtěla ihned podívat.Souhlasila jsem a tak už jsem se za pár minut blížila k malému domku na konci města ve služebním autě s tím pánem-prozradil mi,že se jmenuje Nobu-a prohlížela si zrezavělý plot a za ním neudržovanou zahradu.

"Jak dlouho tady nikdo nebydlel?"zeptala jsem se.

Pan Nobu se na mě poněkud znepokojeně podíval a nakonec se zhluboka nadechl a začal mi vyprávět,že v tom domě nebydlel nikdo nejméně třicet let,protože se v tom domě kdysy odehrál šílený masakr,kdy byla zabita celá rodina a vrah se nikdy nenašel.Navíc se o tom domě vypráví,že ta mrtvá rodina tam pořád ještě straší a čeká na svého vraha.To že je ten důvod,proč je dům tak levný;Protože ho nikdo nechce koupit.Dokonce mi navrhl,že jestli si ho i přesto budu chtít koupit,dá mi dokonce i třicetiprocentní slevu,za odvahu.To mi přišlo vážně dobrosrdečné.Byla jsem mu vděčná i za to,že mi pověděl,co se zde stalo i za cenu,že to budu chtít otočit dřív,než tam dojedeme.A tak jsem mu nakonec pověděla,proč kupuji nový dům a o mojí matce.Pozorně mi naslouchal a pak soucitně pokýval hlavou.

"Taky jsem měl špatné mládí-otce vyhodili z práce a on si nechtěl najít další a tak jsem musel já.Tak to bude rovnou 50%."usmál se na mě.

"Ne,vážně?"vyjekla jsem.

Kývl.

"Teda vy jste vážně úžasný,pane Nobu!Nejradši bych vás objala."zářila jsem."Mockrát vám děkuji."

"To nic,vždyť ještě ani nevíte,jestli ten dům vezmete."zasmál se.

Zastavili jsme na příjezdové cestě a vystoupili.Pan Nobu vytáhl klíč a odemkl zámek dveří od plotu.Byla jsem překvapená,jak lehce šly otevřít a byly až podivně tiché.Vkročili jsme na předzahrádku,která byla celá pokrytá plevelem.Domovní dveře šly otevřít stejně lehce a tiše,jako ty od plotu.Uvnitř panovala ponurá atmosféra,ale já si toho nevšímala,protože na duchy nevěřím už od svých pěti let.

Hala byla celkem prostorná,ve dveřích hned napravo byl útulný obývací pokoj a z něj a i zároveň z haly,vedly další dveře do malé kuchyňky,odkud vedly ještě jedny dveře zřejmě do jídelny,nebo spíže.Nábytek už tu byl.Pan Nobu mi vysvětlil,že jeden zákazník si dům koupil,ale po pár dnech okamžitě odešel a nechal tu veškeré vybavení.Ten člověk musel mít vkus,protože starodávně vypadající nábytek se k domu dokonale hodil.Na konci haly byla ještě jedna koupelna a devře,o kterých mi pan Nobu řekl,že vedou do sklepa a že ty od té "události" nejdou otevřít,protože není klíč a nejdou ani vykopnout,nebo tak něco.

Nahoře byly tři pokoje a koupelna opět až na konci chodby.Mě se nejvíc líbil pokoj až vzadu vlevo,naproti koupelně.Byl veliký a měl výhled na zahradu za domem.A hlavně měl obrovskou postel s nebesy,po které jsem vždycky toužila.Zkusila jsem si na ní lehnout a zjistila,že je neuvěřitelně měkká,jako by na ní někdo ležel každou noc,takže nestihla ztuhnout.Ale největší důvod,proč jsem si ho oblíbila byl,že na mě vyzařoval hrozně zvláštní atmosféru.

Byla jsem rozhodnutá:koupím ho.

Když jsem to oznámila panu Nobuovi,usmál se a řekl,že jsem velmi odvážná mladá dáma a pak jsme se vrátili zpět do agentury,abych vzala nějaké papíry pro matčin podpis a abychom se dohodli na platbě a kdy se nastěhujeme.Nastěhovala bych se nejraději hned,ale musela jsem ještě oběhat plno úřadů aby tam zase zapojili elektřinu,vodu,plyn a bůh ví,co ještě.Když jsem si to uvědomila,unaveně jsem si povzdychla a zabořila se do nepohodlného křesla ještě hlouběji.

"Možná bych vám s tím mohl pomoci."nabídl se mi pan Nobu.

"Ne,ne-už jste toho pro mě udělal víc,než dost."zavrtěla jsem hlavou,ale to už pan Nobu vytáčel číslo na svém telefonu a začal se domlouvat na době zapojení...Ani nevím,čeho vlastně.Očividně to byl nějaký jeho známý,protože mu tykal.Nakonec položil telefon a potěšeně mi oznámil,že pozítří už bude všechno zapojené.

"Já vážně nemám slov...Opravdu z celého srdce vám děkuji.Moc a moc."zářila jsem.

"To nic nebylo.Mám pár známých,kteří mi ještě něco dluží."Mrkl na mě a poté mi podal kartičku,kde bylo jeho jméno a telefonní číslo.

"Kdybyste potřebovala s domem jakkoliv pomoci,zavolejte mi."řekl mi a já mu ještě jednou vroucně poděkovala a rozloučila se.

Když jsem vyšla z budovy,silně pršelo,ale mě to nevadilo.Dnes mi už náladu nemůže nic zkazit.Ani déšť,dokonce ani moje opilá matka,která přešla ze stavu veselosti do depky.

Dneska už prostě nic.

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Saskie

(Saskie, 4. 8. 2010 13:24)

Až mě z toho zamraziĺo XD

Saskie

(Saskie, 1. 8. 2010 12:23)

tak v takovém domě bych bydlet nechtěla brr,ale jinak super díl =)

Re: Saskie

(waka-chan-adminka, 1. 8. 2010 13:38)

No to teprve uvidíš,co se tam všechno bude odehrávat×ďábelský úšklebek×XD

 

 

Portrét



Poslední fotografie




Archiv

Kalendář
<< červenec / 2018 >>

Statistiky

Online: 2
Celkem: 40857
Měsíc: 419
Den: 5